Velká francouzská revoluce - část druhá

V minulém článku o Velké francouzské revoluce část první jsme se dozvěděli, co předcházelo revoluci, jak probíhal boj mezi stavy či ústavu. Dnes bych ráda dokončila Velkou francouzskou revoluci, abychom se v příštím článku mohli věnovat jinému tématu. 

Konstituční monarchie 

Pokud si pamatujete v minulém článku jsem napsala, že 3.9. 1791 vznikla nová ústava, která Francii přetvořila na konstituční monarchii. Tato monarchie však nevydrží dlouho. Ludvík XVI. byl donucen této ústavě přísáhat věrnost. Tato ústava určovala, že má pořád moc jmenovat ministry, řídit armádu. Však všechny jiné pravomoce budou muset být schváleny parlamentem. 

V této době se začal používat termín “občan”. Aby toho nebylo málo Rakousko a Prusko (nyní spojenci) vystoupili proti revoluci. K žádnému vojenskému útoku sice nevyšlo, ale francouzští občané toto vnímalo jako nebezpečí ohrožující revoluci. 

Girondisté, což je jedna z politických skupin, o které jsem se zmínila v předchozím článku se zasadili v parlamentu, aby byla vyhlášena válka Františkovi II. jako králi českému a uherskému. 

V roce 1972 se moci ujala revoluční rada. Rozzuřený dav se vrhl na královský palác, zatkl krále a vydal ho parlamentu. Pařížský dav vzal ,,spravedlnost do vlastních rukou” a zaútočil na věznice a začal zběsile vraždit vězně (kněží, příslušníky šlechty i zajaté královské vojáky).

Francie republikou  

21.9. 1792 se Francie oficiálně stala republikou, protože byla parlamentem schválena. Do této doby mluvíme jako o první fázi revoluce, ale v momentě, kdy byla Francie změněna na republiku, hovoříme o tzv. druhé fázi revoluce. 

Když se podařilo konečně Francii odrazit útoky z venku a dokonce získala tolik území, co Ludvík XIV.  nedokázal za 50 let své vlády, začal vnitřní boj o moc mezi jakobíni a girondisty. Původně měli převahu Girondisté a Jakobíni byli spíše v ústraní, protože Girondisté nedokázali vyřešit hospodářskou krizi, radikální Jakobíni více postoupili do popředí. Měli převahu hlasů i v parlamentu a žádali si hlavu Ludvíka XVI. 

A díky většině hlasů byl Ludvík XVI. odsouzen k smrti parlamentem. 

Poprava 

21. ledna 1793 byl Ludvík XVI. popraven gilotinou na náměstí Revoluce (dnes Svornosti). Pod gilotinou o několik měsíců později skončila i jeho žena Marie Antoinetta. Poprava krále Ludvíka XVI. rozzuřila evropské mocnosti. K Prusko a Rakousku, kteří vyhlásili Francii válku se přidala Velká Británie, Španělsko, Rusko, Spojené nizozemské provincie, italské státy atd. Proti Francii byla tehdy skoro celá Evropa. 

Jakobínský revoluční teror   

Obyvatelé Francie, kteří byly nespokojeni s výsledkem revoluce, se vzbouřili. Zatkli a popravili 30 girondistů. Toho využili radikální jakobíni a ujali se moci. V jejich čele stál mladý právník Maxmilián Robespierre. 

Protože v řadě oblastí Francie byly rolnické povstání proti revoluci a Velké Británii se podařilo obsadit přístav Toulon, zavedl Robespierre revoluční diktatúru.  Postavil se do čela nově utvořeného Výboru veřejného blaha, který převzal výkonnou moc v zemi. Výbor řídil obranu země, zahraniční politiku, válečnou výrobu i zásobování.

Jakobíni celkem rychle převzal veškerou moc v zemi. Vězení se začali být přeplněné vězni i neprávem obviněnými občany. Jakobínská diktatura se rozjela naplno. Země byla ve válce. Všichni se udávali navzájem.

Jakobínům prostě stačilo jenom někoho označit jako nepřítele revoluce. Gilotina si nevybírala, pod jejím ostřím skončili i někteří významní jakobíni na příkaz Robespierra. 

Robespierre byl na vrcholu moci.  V Paříži vládla atmosféra strachu a násilí. Po roce Robespierrovi hrůzovlády byl on sám a jeho spolupracovníci bez soudu popraveni. Jakobínská diktatura definitivně skončila, začala doba direktoria.

Tak  a takhle nám skončila Velká francouzská revoluce, Chápu, že někomu z vás to mohl připadat nezajímavé. Já však vaši myšlenku nesdílím.

Věřím, že historie se opakuje, může nás toho mnoho naučit, když budeme ochotni se něco dozvědět. Je důležité znát chyby minulosti, aby se nestaly chybami budoucnosti.