Velká francouzská revoluce - část první

Jako první článek z této série článků o historii jsem se rozhodla pro mojí oblíbenou část francouzských dějin a to Velkou francouzskou revoluci, o které jste nejspíš všichni slyšeli. Ale víte o ní vše? Nebo si jenom vybavíte Napoleona Bonaparteho či *gilotinu? Doufám, že si z tohoto článku vezmete, co nejvíce a i pro nemilovníky historie bych si přála, aby to bylo přínosné. 

Společnost před revolucí 

Než se vrhneme na průběh a formy revoluce, musíme se vrátit na začátek. První,co je velmi důležité si uvědomit, že Francie vždy byla velmoc s absolutickou formou vlády. Jednodušeji řečeno panovník měl veškerou moc a jeho slovo bylo zákon. Mohl beztrestně zvyšovat daně a poplatky, kdy se mu zachtělo. Dokonce mohl nechat někoho zavřít do vězení či rovnou popravit. V tom spočívá princip absolutistické monarchie. Ve Francii tato forma vlády nebyla žádnou novinkou.

 

Teď se musíme vrátit o mnoho let v čase do 2. poloviny 18. století. Francie má svého panovníka Ludvíka XVI., který nastoupil na trůn roku 1774. V tento rok jmenoval Jacqua de Turgota ministrem financí. 

Další fakt, který je potřeba si uvědomit, že Francie byla sice velmoc, ale velmi zadlužená kvůli špatnému hospodářství krále, náročnému životnímu stylu šlechty či proto, že duchovenstvo a šlechta byly osvobozeni od daní. 

Jacqua de Turgot má mnoho dobrých nápadů, jak zlepšit francouzskou ekonomiku. Však jeho nápady se setkají s velkým odporem tzv. “ Privilegovaných stavů” (duchovenstvo a šlechta). 

Jak jsem se už zmínila výše, na trůně byl Ludvík XVI. se svojí energetickou a vzdělanou ženou Marií Antoinettou (dcera Marie Terezie). Marie Antoinetta zasahovala do politiky někdy i více než její samotný manžel. Bohužel, Francie si svojí královnu nezamilovala. Právě naopak ji neměla v oblibě kvůli jejímu rakouskému původu.

Francie se zdála na první pohled být mocnou velmocí, však dost zadluženou s velkými ekonomickými problémy. Francie ztratila mnoho peněz kvůli americké válce za nezávislost a nákladný dvůr krále tomu také nijak nepřispěl.

Další velká rána byla i neúroda, která Francii zasáhla krátce před revolucí. Jediné nejsnazší řešení, které se nabízelo, bylo zvýšení daní. K tomu však bylo zapotřebí souhlas všech tří stavů. 

Což byl opět problém. V této době byly 1. a 2. stav (duchovenstvo a šlechta) osvobození od daní, takže daně platil pouze třetí stav (řemeslníci, rolníci atd.). Oni jediný svou tvrdou prací živili celý stát, včetně privilegovaných stavů. Nezbývalo jim mnoho peněz asi ⅕ výdělku. Proto myšlenka na zvýšení daní, byla pro ně nereálná. Takže zvýšení daní neprošlo, protože třetí stav byl zásadně proti a své požadavky nastínil v pamfletu z ledna roku 1789. 

17. června 1789 se třetí stav prohlásil za Národní shromáždění, které může jednat za celý národ.  Jejich hlavním požadavkem byla ústava. Ludvíkovi XIV. nezbylo nic jiného než uznat existenci Národního shromáždění. 

Bastila 

Národní shromáždění, které se později přejmenovalo za Ústavodárné, chtělo vše řešit klidnou cestou. Ludvík XVI. se však zalekl rychle roustoucí moci tohoto shromáždění  a chtěl ho rozpustit násilím. Chtěl toho dosáhnout pomocí armády, která měla zaútočit na Ústavodárné shromáždění. 

Pařížané zjistili, co král chystá, a protože nejlepší obrana je útok, tak Pařížané ovládli radnici a dobyli Bastilu. Bastila je vězení pro politické vězně. Toto velmi kruté obávané královské vězení bylo symbolem nenáviděného režimu. Byla to poslední kapka. V tento den 14. července 1789 začala Velká francouzská revoluce. 

Královi nezbylo nic jiného než odvolat armádu a souhlasit s povstáním. Ve městech mezitím začaly vznikat organizované revoluční vojsko - národní gardy. 

V čele této armády byl slavný a populární generál La Fayette (bojoval i v americké válce za nezávislost). Revoluce měla dopad na celou zemi, nepokoje začaly i na venkově. Následně Ústavodárné shromáždění zrušilo 4. srpna všechny privilegia šlechty. Dále se zrušily církevní desátky, cechy a celní poplatky. Velký pokrok, který přinesla revoluce bylo vydání Deklarace práv člověka a občana. 

Král se pořád zdráhal a poslal svůj věrný pluk do Versailles. Na to však v říjnu 1789 přitáhl ozbrojený dav rozzuřených žen doprovázených národními gardisty do Versailles a donutili krále podepsat srpnové zákony o zrušení privilegií šlechty. 

Král se i svojí rodinou a dvorem přestěhoval do Paříže. Bohužel, ani zrušení starého režimu nepomohlo zlepšit ekonomickou situaci ve státě. 

Zrada 

Ve Francii nastal blázinec doslova. Na krále tlačili cizí mocnosti, aby zakročil vojenskou silou a ekonomická situace se nezlepšila. 

Začali se tvořit politické skupiny s odlišnými názory. Nejznámější jsou asi Jakobíni, kteří začali ovlivňovat veřejné mínění pomocí tisku. 

Ludvík XVI. se pokusil o poslední zoufalý krok a to o útěk se svojí rodinou do ciziny. Na útěku byli chyceni a tímto krokem si Ludvík XVI.  podepsal ortel. Ztratil veškerou důvěru a radikální Jakobíni ho označili za zrádce národa. Ztratil veškeré pravomoce a důvěryhodnost. 

 

3. září 1791 - nová ústava, která absolutistickou monarchii přeměnila v konstituční monarchii. 

* gilotina - popravčí nástroj, nejvíce využívaný v době Velké francouzské revoluce.

Zdroje: https://www.dejepis.com/ucebnice/velka-francouzska-revoluce/